Stává-li se ve společnosti pravidlem, že nováčci během zkušební doby odchází, může být jedním z důvodů komplikovaný, složitý či nepřehledný systém zaučení.
Jakou chybu tedy děláme nejčastěji? V prvé řadě očekáváme, že jsou některé činnosti automatické a zřejmé. Zde se velmi dobře oplácí řídit se pravidlem „Říkám kolegům i to, co se zdá být jasné“.
Další slepou uličkou pracovního labyrintu je absence popisu pracovní pozice. Nemá-li nový zaměstnanec přesně vymezené hranice zodpovědnosti a pravomocí, jen těžko si stanovuje krátkodobé cíle, jejichž plnění může být ve zkušební době rozhodujícím faktorem k setrvání ve společnosti.
Skvělým vynálezem je při nástupu nového člověka adaptační plán. Nejde však o pouhý seznam míst a lidí, které má poznat, ale o podrobný, a hlavně postupný, seznam činností, které si má průběžně osvojovat. S dobře sestaveným adaptačním dosáhnete toho, že nováček ví s předstihem, kde bude mít mezery při nabalujících se zodpovědnostech. Když je řeč o předstihu, nemluvíme jen o dni, či týdnu. Samozřejmě se délka adaptace liší podle pozice (pokladní v supermarketu bude schopná pracovat samostatně už druhý týden, kdežto výrobní ředitel bude potřebovat i půl roku). Na pozicích středního a vyššího managementu se bavíme o rozmezí měsíců.
Popis pracovní pozice a adaptační plán jdou ruku v ruce a jsou skvělým pomocníkem při hladkém nástupu na jakoukoliv pozici. Vzpomeňte si na své začátky – jaký byl váš adaptační plán?
Co dalšího vám usnadnilo proces zaučení?
Své náměty můžete sdílet na FB a Li.