Každodenní shon, odškrtávání si ze seznamu úkolů a neustálé doplňování dalších položek . V krátké chvíli jsme převálcováni narůstajícími požadavky, které exponenciálně rostou. Nějak dochází čas pro evaluaci a případné přehodnocení našich cílů. Rutina nás zbavuje schopnosti správného úsudku a my bereme věci tak jak jsou.
Bohužel pro nás, občas jsme proto ochotni se „spokojit se i s prací“, která do naší životní cesty vůbec nezapadá. Takovýmto ústupkem škodíme ale sobě, svému budoucímu zaměstnavateli a také člověku, pro kterého je daná pozice jako stvořená. Pokud slevíme ze svých cílu, nebudeme spokojeni. Nespokojenost se podepíše na našem pracovním výkonu a s tím pak bude značně nespokojen náš zaměstnavatel. A tak s největší pravděpodobností se nakonec první či druhá strana rozhodne pro ukončení pracovního vztahu. Neříkám tím, že by člověk měl mít nereálná očekávání a myslet si, že někde čeká zaměstnání, které bez pořádné kvalifikace přinese jmění. Vyjadřuji zde myšlenku, že je vhodné najít si chvilku před každým pracovním pohovorem - ne jen před ním a sepsat si, na čem chcete pracovat, co vás naplňuje a kde do budoucna vidíte svou seberealizaci. Při pohovoru budete mít směr, který Vás jasně povede a v případě, že se protne Vaše a zaměstnavatelovo očekávání, je šance na úspěch mnohem větší. Protože kdo by nechtěl do týmů člověka zapáleného pro stejnou věc?
Držím palce a přeji dobrý vítr do plachet:o)
Nela E.