Jak se můžou tyto oblasti prolínat? Jsou to právě osoby personalistů, potažmo hráčských agentů. Mít svého osobního personalistu se nepoštěstí jen tak někomu. Můžeme se setkat s tím, že top manažeři nebo velmi talentovaní lidé, kteří jsou špičky ve svém oboru, mají „pod palcem“ někteří personalisté či týmy personalistů, jenž se pro ně snaží najít vhodné uplatnění přímo namíru.
S podobnou situací, i když v trochu jiných podmínkách, se můžeme setkat na poli profesionálního vrcholového sportu, zvláště v populárních kolektivních sportech (fotbal a hokej). Hráči, kteří vynikají svým potenciálem či ti, jenž již „prorazili“ ve světě velkého sportu, mají zpravidla svého agenta. Sportovním znalcům jistě nebudou neznámá jména jako Pavel Paska, Zdeněk Nehoda či Petr Svoboda. Ti všichni se snaží hledat optimální uplatnění pro své klienty v některém s elitních sportovních klubů. Tento trh funguje na podobných principech jako klasické procesy v personalistice, až na jednu výjimku – vše je regulováno tzv. přestupovými obdobími.
Narážíme zde ovšem na jeden zásadní rozdíl - tito sportovci jsou „pouze“ jakýmisi entertainery, kteří i přes svoji popularitu, nemají ve svém klubu téměř žádné rozhodovací pravomoci. Kdežto vrcholoví manažeři jsou „pouze“ lidé, kteří vedou, organizují a udávají směr celé organizace a ví o nich jen zlomek lidí oproti sportovním hvězdám. Každá pozice má tedy své specifikum a najít uplatnění jak pro top manažera, tak i pro elitního sportovce je o mravenčí práci, dlouhodobém působení na trhu a zejména o známostech na těch správných místech.
Můžeme tedy i v tak relativně odlišných odvětvích, jako je management a vrcholový sport, najít společné jmenovatele – učinit maximum pro svého klienta prostřednictvím kvalitně odvedené personální práce.