Dnes je nějakým způsobem formulovaná garance standardní součástí smluv klientů s personálními agenturami. Přiznám se, že nevím ani o jedné společnosti, která by to tak neměla. Jenže co se z té garance vlastně stalo? Čeho je to garance?
Firmy tuto část dohody dnes vnímají spíše jako „garanci návratnosti investice“ do nového zaměstnance. Uvažují asi takhle: když to nevyjde, vrátí mi agentura velkou část peněz – to ji určitě motivuje, aby mi našla kvalitního zaměstnance. Není to ale pravda. I tak se dá dělat nekalý business a některé firmy už na to bohužel přišly. Když totiž agentura chce jednat nekale, nemá problém s tím, aby obsadila pozici nevhodným kandidátem, následně ještě ve zkušební době ho dodá do další firmy… a z každé zakázky si počítá zisk dle nastavené smlouvy o návratnosti peněz, třeba i 40 - 50% z uhrazené částky. A vše běží „legálně.“
Pokud proto nějaká agentura klientovi při domlouvání podmínek zdůrazňuje návratnost investice při neúspěšném zapracování, není to dobré obchodní znamení. Být na místě klienta, raději bych se soustředil na personální společnost, která garancí myslí především to, že bude po danou dobu garantovat své služby (dosazení vhodného kandidáta), zařídí kvalitní adaptační poradenství pro nového zaměstnance a v případě neúspěchu zařídí za zaměstnance adekvátní náhradu. Garance se totiž primárně má vztahovat na kvalitu služeb a dobré jméno firmy, nikoli na peníze.
Boris Rafailov